Na začátek všeho se omlouvám, že příspěvky přidávám až teď, protože teď nebyl čas, V ten den jsem neměla nic moc velkého v plánu, ale šance na skvělý zážitek přišla sama! Náš vedoucí mi totiž při prvním zápase napsal, abych udělala rozhovor s Nico Hischierem. No páni, nejvýše postavený Evropan a já mám tu šanci s ním udělat rozhovor? Ještě v mé oblíbené angličtině? Why not..
Otázky mi pomohla vymyslet kolegyně Zuzka, za což ji patří velký dík. Minuta M se pomalu blížila, dobrovolník se jako obvykle zeptal, koho chceme na rozhovor a zklamán tím, že pouze švýcarskou stranu přikývl. Do mixzóny jsem se dostavila dvě minuty před skončením a říkala si, fajn, místo mám...
Nico přišel, úsměv na rtech...Kolem mé hlavy proletělo dalších deset diktafonů (nevýhoda nás, málo vyrostlých) a jeden z reportérů se ujal otázek...Moc se mi to nehodilo...Když skončil, Nico se obrátil na mě, krapet překvapen tím, že jsem žena...Možná i to mi dodalo dalších pár minut a šanci položit své vlastní otázky. Po chvíli mi na rameno zaťukal tak dvousetkilový muž a oznámil mi, že mám poslední dvě minuty. Mírná panika se dostavila, ale využila jsem je k dalším čtyřem otázkám...Rozhovor vyšel, uvidíme, jaké budou ohlasy..
Druhý den jsme začali českým tréninkem, kde jsem si chtěla pořídit rozhovor s naším benáteckým Honzou Bednářem. Bohužel kvůli komunikačnímu šumu jsme to pak stejně museli vyřešit přes sociální sítě.
Večer byl ve znamení tmelení kolektivu a rozhodně jsme se nenudili. Vše začalo již příhodou s taxíky, kdy jsme dali našemu řidiči jasný pokyn: "Sledujte ten taxík před Vámi"... Jedeme, jedeme a na kruháči zjistíme, že sledovaný taxík odbočil, náš jede dál ... Výsledek? Naše dámská skupinka ušetřila třicet centů...
V pivním domě byli pánové ve svém živlu. Největší rozruch vzbudilo pivo jménem "Nachmelená opice". Další primát se poté skrýval pod heslem na wifi, které znělo "kingkong" (na to bych asi v životě nepřišla). Dalším hlavním bodem večera byla tzv. "žirafa", která v sobě skýtala 9 půlitrových piv, které si člověk čepoval sám...No, pokud toto vypije jeden člověk, je o zábavu postaráno...
Vzhledem k pár vypitým "Cuba Libre" nebyl problém vybuchnout v nevázaný smích a tak jsme se večer daly s holkama do filozofických debat. Tak jsme se například pozastavovaly nad tím, jestli Patrik vůbec vystoupil z taxíku, nebo nad tím, že atomy byly součástí potravy, kterou vyloučila královna Kleopatra (nebo tak nějak to bylo) :D
Tak zase zítra :)
čtvrtek 20. dubna 2017
úterý 18. dubna 2017
MSU18 - Day 4+5
Oba dny byly v celku stejném klidu. Po stráááášně dlouhé době jsem vstávala po desáté a vůbec jsem si nepřipadala, že by to mělo být něco divného. Myslím, že ani tělo nějak extra neprotestovalo...
Tyhle dny byly ve znamení mých dvou onlajnů, které jsem psala na Zimním stadionu v Popradu. Jednalo se o zápas Lotyšsko-Finsko a Slovensko-Švýcarsko. Říkala jsem si, že na onlajn číslo dvě jsem si měla vzít špunty do uší, ta atmosféra opravdu nebyla na psaní onlajnu nejlepší ... hlavně kdykoliv chorály spustily "Ejj, Macejko, Macejko..." tak jsem se musela pousmát a vzpomenout si na svá léta na základní škole...
Onlajny snad dopadly dobře, nikdo nic neříkal, kromě rodičů, kteří mou nominaci sem prožívají snad ještě více než já, ale i maminka-češtinářka byla prý spokojená. Četla, ale vůbec nerozumněla.
Jinak poslušně hlásím, že se tu nic zvláštního nestalo, kromě dvou věcí. Tou první je ranní návštěva souseda (nejspíše nějaké ruské národnosti), který ale hned jak zjistil, že je jinde, než chce být, odešel. Druhou věcí bylo nalezení asi třetí možnosti cesty - jak se dostat na stadion. Musím říci, že se svým ne-smyslem pro orientaci v tom začínám mít trochu guláš a raději se držím dalších osob :D Sama prostě nikdy nejdu.
Bohužel, začíná se plnit předpověď meteroloogů o tom, že v Popradu bude sněžit. Ranní probuzení do šestého dne tady mě vůbec nepotěšilo. V čem já budu, proboha, chodit? :D
Dnes je v plánu jen koukání na hokej a snad se poštěstí i rozhovor s hráčem Kanady, když už ta možnost je, proč ji nevyužít? :)
Tyhle dny byly ve znamení mých dvou onlajnů, které jsem psala na Zimním stadionu v Popradu. Jednalo se o zápas Lotyšsko-Finsko a Slovensko-Švýcarsko. Říkala jsem si, že na onlajn číslo dvě jsem si měla vzít špunty do uší, ta atmosféra opravdu nebyla na psaní onlajnu nejlepší ... hlavně kdykoliv chorály spustily "Ejj, Macejko, Macejko..." tak jsem se musela pousmát a vzpomenout si na svá léta na základní škole...
Onlajny snad dopadly dobře, nikdo nic neříkal, kromě rodičů, kteří mou nominaci sem prožívají snad ještě více než já, ale i maminka-češtinářka byla prý spokojená. Četla, ale vůbec nerozumněla.
Jinak poslušně hlásím, že se tu nic zvláštního nestalo, kromě dvou věcí. Tou první je ranní návštěva souseda (nejspíše nějaké ruské národnosti), který ale hned jak zjistil, že je jinde, než chce být, odešel. Druhou věcí bylo nalezení asi třetí možnosti cesty - jak se dostat na stadion. Musím říci, že se svým ne-smyslem pro orientaci v tom začínám mít trochu guláš a raději se držím dalších osob :D Sama prostě nikdy nejdu.
Bohužel, začíná se plnit předpověď meteroloogů o tom, že v Popradu bude sněžit. Ranní probuzení do šestého dne tady mě vůbec nepotěšilo. V čem já budu, proboha, chodit? :D
Dnes je v plánu jen koukání na hokej a snad se poštěstí i rozhovor s hráčem Kanady, když už ta možnost je, proč ji nevyužít? :)
neděle 16. dubna 2017
MSU18 - Day3
Dnes to nebude dlouhé (jakoby někdy bylo) :)
Dnešní den nám opět nabídl probuzení do slunného dne a vzhledem k tomu, že kluci odjeli na trénink českého výběru, jsme se s holkama vydaly na oběd, kam jinam, než do Stodoly. Usoudily jsme, že fazolovou polévku, vzhledem k dlouhému dni před námi, raději vynecháme...Pak jsme uskutečnily menší nákup potravin (co naše peněženky dovolily), které už pomalu opět dochází, a vydaly se na místo určení.
Moje první cesta na Zimní stadion v Popradu byla opravdu výživná. Nejen, že moje boty odmítaly spolupracovat a uštědřily mi v rámci pětačtyřiceti minut mnoho puchýřů a odřenin, ale cesta občas připomínala vysokohorskou turistiku a v jedné chvíli jsme si dokonce i zasprintovaly...
To jsme totiž šly, šly a šly a nejednou vidím, jak holky nasazují kapucy...Co je? Přece neprští ... A to už k mým uším doléhá zvláštní zvuk, rychle vzhlédnu a ejhle, na stromech asi tisícovka ptactva, která evidentně nutně potřebovala vyprázdnit střeva... No, nezasáhlo nás nic, naštěstí :D Odpoledne bylo opravdu teplo, sundala jsem bundu a v polovině cesty pociťovala nutnou potřebu skočit do říčky Poprad. No, celá jsem tam neskončila, ale mezeru v plotu na to, abych se opláchla jsem našla :D
Hokej byl více než skvělý, lepší místo pro novináře jsem zatím neviděla (pravda, také jsem toho zatím neviděla moc), užila jsem si každou minutu. Během zápasů Slovensko-Kanada a Švýcarsko-Finsko jsem zvládla rozhovor na benátecké stránky a souhrn pro ČSLH, takže zbyl i ten čas na nerušenou podívanou. Kulisa na zápase pořadatele šampionátu byla ohromná, všichni se bavili, fandili (i trošku nesportovně), ale po zásluze ocenili vítězství Kanady.
Bohužel, i dnes mé kolegyně poznaly, že né vždy jsou ženy-sportovní novinářky pravidlem. Holky se připravovaly k rozhovorům, které ale bohužel nestihly, neboť je při vstupu do mixzony oslovila jedna z pořadatelek slovy "Dámy, vy jste novinářky?" a už nebyla šance se k hráčům dostat. Naštěstí, existuje Facebook, takže trénink slovenského týmu to jistí :)
Cesta v noci byla velmi zvláštní.....pochybné skupinky, auta, jejichž řídiči na nás pískali a měli prupovídky...No, dorazily jsme v pořádku a můžeme si odškrtnout další den v Popradu.
Dnešní den nám opět nabídl probuzení do slunného dne a vzhledem k tomu, že kluci odjeli na trénink českého výběru, jsme se s holkama vydaly na oběd, kam jinam, než do Stodoly. Usoudily jsme, že fazolovou polévku, vzhledem k dlouhému dni před námi, raději vynecháme...Pak jsme uskutečnily menší nákup potravin (co naše peněženky dovolily), které už pomalu opět dochází, a vydaly se na místo určení.
Moje první cesta na Zimní stadion v Popradu byla opravdu výživná. Nejen, že moje boty odmítaly spolupracovat a uštědřily mi v rámci pětačtyřiceti minut mnoho puchýřů a odřenin, ale cesta občas připomínala vysokohorskou turistiku a v jedné chvíli jsme si dokonce i zasprintovaly...
To jsme totiž šly, šly a šly a nejednou vidím, jak holky nasazují kapucy...Co je? Přece neprští ... A to už k mým uším doléhá zvláštní zvuk, rychle vzhlédnu a ejhle, na stromech asi tisícovka ptactva, která evidentně nutně potřebovala vyprázdnit střeva... No, nezasáhlo nás nic, naštěstí :D Odpoledne bylo opravdu teplo, sundala jsem bundu a v polovině cesty pociťovala nutnou potřebu skočit do říčky Poprad. No, celá jsem tam neskončila, ale mezeru v plotu na to, abych se opláchla jsem našla :D
Hokej byl více než skvělý, lepší místo pro novináře jsem zatím neviděla (pravda, také jsem toho zatím neviděla moc), užila jsem si každou minutu. Během zápasů Slovensko-Kanada a Švýcarsko-Finsko jsem zvládla rozhovor na benátecké stránky a souhrn pro ČSLH, takže zbyl i ten čas na nerušenou podívanou. Kulisa na zápase pořadatele šampionátu byla ohromná, všichni se bavili, fandili (i trošku nesportovně), ale po zásluze ocenili vítězství Kanady.
Bohužel, i dnes mé kolegyně poznaly, že né vždy jsou ženy-sportovní novinářky pravidlem. Holky se připravovaly k rozhovorům, které ale bohužel nestihly, neboť je při vstupu do mixzony oslovila jedna z pořadatelek slovy "Dámy, vy jste novinářky?" a už nebyla šance se k hráčům dostat. Naštěstí, existuje Facebook, takže trénink slovenského týmu to jistí :)
Cesta v noci byla velmi zvláštní.....pochybné skupinky, auta, jejichž řídiči na nás pískali a měli prupovídky...No, dorazily jsme v pořádku a můžeme si odškrtnout další den v Popradu.
sobota 15. dubna 2017
MSU18 - Day 2
Včera, v osm ráno, nás překvapilo krásné počasí a proto jsme se s naší částí dámské redakce nechtěly moc válet v posteli, ačkoliv jsme mohly. Proseděly a prokecaly jsme čas až do oběda, kdy se k nám připojil poslední člen našeho týmu, Patrik.
Jde se na oběd...
Tedy, mohli bychom, ale to by nesměl být svátek. Denní menu v hotelu není, první, námi - ženami - ,vybraná restaurace měla zavřeno. A tak hurá hledat podle navigace tu druhou, otevřenou. Jdeme, jdeme a Zuzka zahlásí "No, asi bychom měli jít na druhou stranu, navigace hlásila 18 minut, teď už je to dvaadvacet." Začali jsme se pomalu otáčet a Patrik, spolu s Martinem, si to chtěli zkrátit skrz pole, neboť na jeho konci údajně viděli průchod...No, za pět minut se k nám opět připojili :)
Došli jsme do restaurace nesoucí název "Stodola". Po menším rozkoukání nás čekala vynikající rajská polévka a poté už každý bojoval se svým objednaných chodem. Porce to byla vskutku vydatná. Pak už jen stačilo odvalit se zpátky do hotelu. Dnes večer byly na programu pouze dva duely, Patrik spolu s Láďou zůstali v Popradu a skupinka ve složení já, Marťa, Ondra, Kuba a Martin jsme vyrazili směr Spišská Nová Ves. Po deseti minutách jsme ale znovu otočili, neboť někteří zjistili, že na pokoji nechali to nejdůležitější pro vstup na stadion a z přemíry náhlého stresu nebylo ani nalezení klíčů jednoduchou záležitostí.
Našli jsme parkovací místo, dostali se dovnitř a usadili se na místech nám určených. Zápas českých hokejistů probíhal podle plánu, akorát já už měla od rána jisté indikace, že dnes to asi úplně nepůjde podle plánu mně...No, potvrdilo se... Aboslutně jsem totiž nebyla připravená na to, jak funguje mixzona na velkých akcích. Na každého hráče minutu a pokud si ho nechytíte, tak se jednodušše stane, že prostě nebude. A tak z plánovaných čtyř rozhovorů byly dva a co víc, opět se mě zmocnila ohlasová nemoc, která mě trápí už od dob působení v Benátkách...Zásadně prostě zapomínám na góly :(
Dnes, v rámci třetího dne, zůstávám v Popradu a jdu se podívat na zápas domácího celku. Takže dnes spíše relaxační den. Co bude dále, to se nechám překvapit...
pátek 14. dubna 2017
Začíná Mistrovství světa hokejistů do osmnácti let!
DEN PRVNÍ (13.4. 2017)
Je to tady! Moje první velká akce v rámci firmy eSports. Kam, že to jedu? Na největší akci osmnáctiletých hokejistů - mistrovství světa!
Ondra Vlk v doprovodu Martina Stříbrného vyrazili v půlnoci ze startovního bodu, Litvínova. Já jsem přisedla v Praze, následovaly ještě dvě zastávky v Havlíčkově Brodě, kde jsme nabrali Láďu Váchu a v Uherském Hradišti posledního člena výpravi - Kubu Kudláče, mohli jsme vyrazit směr Slovensko a Poprad!
Cestu většina z nás prospala, na Slovensku nás přivítalo nevlídné, deštivé a studené počasí, v němž jsme si došli vyzvednout, po kratším bloudění, své akreditace. Já osobně jsem únavu ani nepociťovala, protože se blížila moje redaktorská premiéra (o níž jsem nevěděla) a nervozita dělala hodně (i přes to...prostě se s tím papírkem na krku cítíte jinak). Posléze jsme na hotelu jen odhodili svá zavazadla a hurá na trénink české reprezentace...
Stadion ve Spišské Nové Vsi nebyl z těch nejteplejších a obléct se ne moc teple byla první chyba. Přišli jsme právě ve chvíli, kdy se česká reprezentace štelovala k první fotce a pak už následoval trénink... "Připravte si otázky," zazněl jasný rozkaz z úst našeho "vedoucího" Ondry Vlka. Rychle jsme se dohodli, že se mikrofonu ujmu já a v bufetu jsem sedla k otázkám...Velké díky klukům za pomoc (já v tu chvíli měla prostě vygumováno). První rozhovor se blížil ... Jakub Galvas, Jakub Škarek a Martin Nečas, to byli Ti, kteří byli mým křestem ohněm na velké akci. Musím říct, že jsem se cítila dobře....do doby, než jsem si pak svůj výsledek přehrála v hlavě...Chybami se ale člověk učí. Po rozhovorech jsem si splnila ještě své osobní přání obohatit sociální sítě benáteckého týmu fotkou jeho dvou zástupců, kteří trpělive čekali, až na ně přijde řada (za to velmi děkuji Honzovi Bednářovi s Kryštofem Hrabíkem :))
Neúprosně nás všechny dostihla touha po obědě, najít místo bylo ale další velkou překážku. Vypadalo to, že jen málo podniků bere kreditní karty,a pokud už to má napsané na dveřích, nemusí tomu tak nutně být. Nakonec naše skupina mířící na zápasy do Spišské Nové Vsi zakotvila v jedné z pizzérií a všichni jsme usoudili, že hledání se vyplatilo :) Čas rychle kvapí, hurá na zápas.
První zápas v naší skupině "B" jsme sledovali s napětím, neboť do šampionátu vstoupil náš první soupeř - Bělorusko. Proti výběru Spojených států amerických se držel velmi dobře, dokud neinkasoval dva rychlé góly, pak už to šlo od desíti k pěti. Já jsem se mezitím věnovala své další práci, psaní preview pro ČTK.
Druhý zápas, mezi Ruskem a Švédskem, už jsem si užívala jako divák v prostředí spišského press-centra. Atmosféra v hledišti byla vynikající, ale ruku na srdce, těšila jsem se na postel, asi jako všichni :D
Je to tady! Moje první velká akce v rámci firmy eSports. Kam, že to jedu? Na největší akci osmnáctiletých hokejistů - mistrovství světa!
Ondra Vlk v doprovodu Martina Stříbrného vyrazili v půlnoci ze startovního bodu, Litvínova. Já jsem přisedla v Praze, následovaly ještě dvě zastávky v Havlíčkově Brodě, kde jsme nabrali Láďu Váchu a v Uherském Hradišti posledního člena výpravi - Kubu Kudláče, mohli jsme vyrazit směr Slovensko a Poprad!
Cestu většina z nás prospala, na Slovensku nás přivítalo nevlídné, deštivé a studené počasí, v němž jsme si došli vyzvednout, po kratším bloudění, své akreditace. Já osobně jsem únavu ani nepociťovala, protože se blížila moje redaktorská premiéra (o níž jsem nevěděla) a nervozita dělala hodně (i přes to...prostě se s tím papírkem na krku cítíte jinak). Posléze jsme na hotelu jen odhodili svá zavazadla a hurá na trénink české reprezentace...
Stadion ve Spišské Nové Vsi nebyl z těch nejteplejších a obléct se ne moc teple byla první chyba. Přišli jsme právě ve chvíli, kdy se česká reprezentace štelovala k první fotce a pak už následoval trénink... "Připravte si otázky," zazněl jasný rozkaz z úst našeho "vedoucího" Ondry Vlka. Rychle jsme se dohodli, že se mikrofonu ujmu já a v bufetu jsem sedla k otázkám...Velké díky klukům za pomoc (já v tu chvíli měla prostě vygumováno). První rozhovor se blížil ... Jakub Galvas, Jakub Škarek a Martin Nečas, to byli Ti, kteří byli mým křestem ohněm na velké akci. Musím říct, že jsem se cítila dobře....do doby, než jsem si pak svůj výsledek přehrála v hlavě...Chybami se ale člověk učí. Po rozhovorech jsem si splnila ještě své osobní přání obohatit sociální sítě benáteckého týmu fotkou jeho dvou zástupců, kteří trpělive čekali, až na ně přijde řada (za to velmi děkuji Honzovi Bednářovi s Kryštofem Hrabíkem :))
Neúprosně nás všechny dostihla touha po obědě, najít místo bylo ale další velkou překážku. Vypadalo to, že jen málo podniků bere kreditní karty,a pokud už to má napsané na dveřích, nemusí tomu tak nutně být. Nakonec naše skupina mířící na zápasy do Spišské Nové Vsi zakotvila v jedné z pizzérií a všichni jsme usoudili, že hledání se vyplatilo :) Čas rychle kvapí, hurá na zápas.
První zápas v naší skupině "B" jsme sledovali s napětím, neboť do šampionátu vstoupil náš první soupeř - Bělorusko. Proti výběru Spojených států amerických se držel velmi dobře, dokud neinkasoval dva rychlé góly, pak už to šlo od desíti k pěti. Já jsem se mezitím věnovala své další práci, psaní preview pro ČTK.
Druhý zápas, mezi Ruskem a Švédskem, už jsem si užívala jako divák v prostředí spišského press-centra. Atmosféra v hledišti byla vynikající, ale ruku na srdce, těšila jsem se na postel, asi jako všichni :D
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)