Oba dny byly v celku stejném klidu. Po stráááášně dlouhé době jsem vstávala po desáté a vůbec jsem si nepřipadala, že by to mělo být něco divného. Myslím, že ani tělo nějak extra neprotestovalo...
Tyhle dny byly ve znamení mých dvou onlajnů, které jsem psala na Zimním stadionu v Popradu. Jednalo se o zápas Lotyšsko-Finsko a Slovensko-Švýcarsko. Říkala jsem si, že na onlajn číslo dvě jsem si měla vzít špunty do uší, ta atmosféra opravdu nebyla na psaní onlajnu nejlepší ... hlavně kdykoliv chorály spustily "Ejj, Macejko, Macejko..." tak jsem se musela pousmát a vzpomenout si na svá léta na základní škole...
Onlajny snad dopadly dobře, nikdo nic neříkal, kromě rodičů, kteří mou nominaci sem prožívají snad ještě více než já, ale i maminka-češtinářka byla prý spokojená. Četla, ale vůbec nerozumněla.
Jinak poslušně hlásím, že se tu nic zvláštního nestalo, kromě dvou věcí. Tou první je ranní návštěva souseda (nejspíše nějaké ruské národnosti), který ale hned jak zjistil, že je jinde, než chce být, odešel. Druhou věcí bylo nalezení asi třetí možnosti cesty - jak se dostat na stadion. Musím říci, že se svým ne-smyslem pro orientaci v tom začínám mít trochu guláš a raději se držím dalších osob :D Sama prostě nikdy nejdu.
Bohužel, začíná se plnit předpověď meteroloogů o tom, že v Popradu bude sněžit. Ranní probuzení do šestého dne tady mě vůbec nepotěšilo. V čem já budu, proboha, chodit? :D
Dnes je v plánu jen koukání na hokej a snad se poštěstí i rozhovor s hráčem Kanady, když už ta možnost je, proč ji nevyužít? :)
Žádné komentáře:
Okomentovat